V diskusi o „Evropské ústavě“ posuzujeme, zda o jejím přijetí má rozhodnout demokraticky zvolený parlament vytvořený politickými stranami, nebo jen prostí iniciativní občané, kteří se chtějí na závažném politickém aktu podílet ve speciálním referendu. Většině politiků tato občanská aktivita v závažném politickém rozhodování nijak nevadí. Další politické aktivity občanů působících mimo politické strany však již vadí i samotnému prezidentovi. Co na tom, že úspěch politických stran, náhodně si dělících řídící funkce ve společnosti, je podmíněn z velké části ne lidovládnou (demokratickou), ale lidem manipulující nákladnou předvolebních agitací. Úspěch nevládních neziskových organizací, resp. stranicky neorganizovaných občanů, je naproti tomu závislý výhradně na dobrovolné práci aktivních občanů disponovaných pro konkrétní obor, kterému rozumí, nebo který je skutečně zaujal. Při tom elementární zkušenost jasně svědčí o tom, že obě složky společnosti dělají politiku, totiž tu, která je projevem služby společnosti. Nevládní organizace navíc pro společnost využívají i tu svoji energii, kterou politické strany promrhají ve vzájemném boji o vládu a moc nad společností. Uplatňovat právě tuto stranickou letoru i proti neziskovému sektoru je nešťastné. Komunální politici v Plzni naštěstí hledají spíše formy spolupráce s neziskovým sektorem, než cesty k jeho zavržení. Projevuje se to nejen finanční podporou nevládním organizacím, ale i akceptováním návrhů nevládních organizací při obsazování některých komisí veřejné správy města.

ZPĚT na Co jsem publikoval