Všechny politické strany slibují svým voličům modré z nebe, pokud bude realizován právě ten jejich program rozvoje společnosti. Většinou se jim to ale nezdaří, protože jim v tom brání nedostatečný mandát vyjádřený volbami, resp. opozice, která nabízí všemi možnými prostředky zcela jinou představu o správném chodu společnosti. Všichni při tom věří ve svoji pravdu. K onomu vzdálenému společnému šťastnému cíli tedy zřejmě vede několik cest. Jen s malým zjednodušením lze tvrdit, že v zásadě jde o cesty pravé nebo levé. Po obojích jdou politické strany a na obou cestách se jim střídají úspěchy a prohry. Vybrat pro danou společnost v konkrétní době tu správnou cestu je vrcholným uměním politiky. V demokracii, při které chceme setrvat, je ale ta cesta prakticky určena výsledkem všeobecných voleb. Sotva bude optimální. Když ale po ní nepůjdeme, degradujeme voliče a tedy i demokracii. Zdá se, že to nijak nevadí některým politikům, kteří s odkazem na momentální moudrost domnělých elit, odsouvají řád demokracie až za svoje mocenské vize.
Volání po nových volbách – po nastavení nové cesty dříve, než je zkušeností prověřený interval možných korekcí vlády, lze očekávat spíše z revolučněji laděných stran, než od politiků konservativnějších, kteří ctí řád a zkušenost více, než něčí momentální vizi. Prostý občan si odhadne důsledky zkracování či prodlužování doby působení jedné vlády například pohledem k limitám. Budeme-li dobu působení jedné vlády zkracovat až k mezní hodnotě, tak se vlády budou střídat rychleji, než se dostanou k vlastní práci. Žádná zkušenost z takového působení vlád nevzejde ani pro ni samotnou, ani pro voliče. Při extrémním prodlužování doby vládnutí k takovým potížím nedochází. I když vláda nerozvíjí společnost dost rychle, je to pořád příznivější než chaos způsobený rychlým střídáním vlád. Navíc vláda nabývá zkušenost a sama koriguje své představy o řízení společnosti i bez opozice. V ustálených situacích je proto často zvolena opětně.
Ke změně vlády by tedy nemělo docházet z vůle vizionářů, ale až po vypršení demokraticky nabytého mandátu. Výtky, že se vláda nechová podle představ opozice, která chce kráčet po jiné cestě, by do té doby měly být pokládány pouze jako projev dychtivosti po moci.

ZPĚT na Rozličné texty