Velká událost v životě politické strany je příležitostí ke změnám. Jaké by ty změny měly být, má-li si tak KDU-ČSL upevnit své pozice v politice, to je otázka. Tou nejprimitivnější změnou bývají změny personální. To si netroufám hodnotit; až tak ty osoby ani neznám.
V obecném povědomí jsou základní bází voličů KDU-ČSL věřící občané. Nedávno si katolíci počítali účast na mši sv. i ve věkové struktuře, tak by stálo za vyhodnocení, kolik procent takových voličů by to skutečně bylo v posledních volbách. Jak moc je na ně třeba dbát při tvoření taktiky volební agitace. Křesťanská politika by neměla být „církevní“ politikou.
Žádná strana nemá jinou ideu, kromě té populistické – chovat se tak, aby získala voliče, a politici aby setrvali v poltickém džobu. Když najde KDU-ČSL ideu jinou, odliší se od stran a určitě tím získá i voliče. Praktikující katolíky snad udrží při KDU-ČSL i kněží. Hlásanou stranickou ideou je ale třeba lákat k volbám nejen širší okruh křesťanů, ale i běžné vzdělance, vědomé si podílu křesťanství na „polidštění“ Evropy. Strana lidová vznikla při vzniku republiky a postarala se o to, aby s opovržením Rakouska-Uherska neutrpěla i kultura výrazně vypěstovaná křesťanskými Habsburky i církví. Že taková tendence v davu byla, to není třeba dokazovat.
Politici (např. Šrámek) tu záchranářskou ideu živil politicky, ne katolicky, ač to byl kněz. Ne všechno, co bylo, je třeba pokládat za zastaralé. Kněží nebyli jen buditelé národa, byli to vzdělanci projevující se dokonce i v technice, genetiku netřeba připomínat. Církev je k tomu přivedla tím, že jim poskytla i obecné vzdělání. To je třeba připomínat a stavět KDU-ČSL do role tehdejších politiků hájících to dobré z tradice národa, vytvořené třeba i pod dlouhou vládou Habsburků. Jestli měla ČSL nějaký podíl na pozitivní sociální politice, která byla i v dobách diktatury KSČ, pak i tu lze vzpomenout před volbami, jako omluvu tehdejší formy kolaborace.
Dnešní společnost vidí mnozí jako hroutící se do nedobrého stavu. Ten stávající i očekávaný stav se jeví davu jako příjemný, ale je jisté, že je v národě i skupina potenciálních voličů, kteří před nadšením z požitkářské společnosti varují a strany agitující k tomu svým populismem, raději nevolí, resp. k volbám nejdou. Těmto občanům připomínejme tradici ČSL uchovávající při vzniku ČSR to dobré z tradice. V oblasti charity se má KDU-ČSL o co opřít a širší oblast sociální ji není taky cizí. Z toho křesťanského učení lze taky něco najít, za co se strana nemusí stydět, pokud ji stejně jako církev propaguje. Není to jen tradiční řád aktuálním liberalismem natolik křivený, že ho nejde často postihnout ani zákony. Co bylo kdysi přirozeným chováním společnosti, to musí být dnes mnoha zákony definováno a postihováno. Porovnejme velikost sbírky zákonů před 20-ti lety a dnes, a najděme tam téma alespoň k nářku, když nás nenapadne řešení.
Dobře by mělo působit i prezentování snahy o uchování charakteru národa a jeho kultury i při hojné migraci, která je v současnosti už zcela přirozeným jevem. Připomínání lidské důstojnosti a spravedlnosti odkazem na zdravý rozum uchovávaným četnými skupinkami ve společnosti, které KDU-ČSL podporuje (charita), by se taky ve volební agitaci mělo objevit. Doufám, že mezi lidoveckými politiky nejsou ti, kteří vlastní nadměrné majetky daněné v cizině a proto málo prospěšné naší zemi, čímž v očích veřejnosti rozevírají sociální nůžky. A snad ani takoví nejsou, kteří ve své funkci zbožštili a chovají se od voličů už odtažitě. To připomínejme, když ty vlastnosti mají zřetelnou aktuální vazbu na jiné politické strany.
Dojde-li k personálním změnám, snažme se najít důvody v nepřiměřeném populismu, ne v profesní neschopnosti odvolaných. Strana do politiky přece nevtahuje neschopné lidi. Vhodná idea je podstatnou složkou volební agitace. I nedostupná či nějak podivná idea je silná. Jen vzpomeňte na ruské vojáky v WWII volající při útoku: „Za Stálina v pěrjod“. A což idea KSČ nestrhla intelektuály, kdy ještě KSČ ani nebyla diktaturou?
Důvěru lze získat trpělivým vysvětlováním i nepříjemných rozhodnutí. Neutíkat od nich, ale dát najevo jak a proč jsou nezbytná.
To mne tak napadá, kdybych byl politikem propagujícím stranu lidovou, protože je dnes už jedna z mála tradičních.


ZPĚT na Rozličné texty