Už staří Egypťané …. , to abych začal z gruntu. Vládce Egypta byl člověk zbožštělý a v tom byla síla i pro poddané. Jen připomenu, že ta říše žila mnohá tisíciletí a vytvořila díla k životu i k přetrvávající okázalosti. Egyptu podobných říší bylo více, ale Evropě byly vzdálenější.
Vzpomenu mezi způsoby řízení i demokracii řeckých městských států. Tu si rádi připomínáme jako jakýsi základ i našich dnešních forem řízení. Ta demokracie se však týkala jen elity a neměly v ní místo ani manželky té elity. Dav byl zcela mimo, a přesto si nepřipomínáme nějakou hanu důsledků takové vlády, spíše se té demokracie elity s obdivem dovoláváme.
Sláva Řecka pominula a roste vliv monarchie. Je zpravidla dědičná a opět spojována s Boží vůlí. Časem to zdůrazňuje i spolupracující církev, trošičku stranou stojí šlechta. Vývoj společnosti se ale nezastavil. Stavby jsou krásné, dílny vyrábějí tkaniny i zbraně, pracují s kovy, dřevěné lodě překonávají neuvěřitelné vzdálenosti, umění je podporováno, většina lidu byla zaujata potřebnou zemědělskou produkcí. Za pozitivum pokládám, že s tou dědickou rolí byla spojena výchova potomstva k řízení svěřené společnosti, a to nejen profesně, ale i mravně. (Ne vždy se to povedlo.) Mně by se takový režim líbil asi v jakékoliv roli, (proto mu věnuji tolik místa). Vedení společnosti nebylo výhradně na monarchovi. Měl už své ministry a společnost měla i jakýsi parlament - konvent. Byl už knihtisk a tím i šíření informací v širší společnosti. Elita málo vzdělaného davu přechází do fáze polovzdělanců schopných hodnotit společnost jen úzkým úhlem znalostí o tom, co společnosti prospívá. V Evropě se to projevilo stržením davu k revoluci r. 1789 pod hesly volnost, rovnost svoboda. Nebyl to úspěch, ač se toho stále dovoláváme.
Zde je dobré se alespoň zmínit, že ani v době monarchie nepominul zájem monarchů a jejich vlád uchvátit další území. Napoleon je toho dobrým příkladem, ale mnohem dříve ho předcházely např. křižácké výpravy motivované především církví.
Jiný charakter měla revoluce technická při zavádění strojů. Člověk nečekal na milosrdenství přírody, ale sílu si využil dle své vůle. Parní stroj mu to umožnil. Výroba se soustřeďovala do továren, stroje potřebovaly k využití své síly člověka znalého práce se strojem. Kteří to neuměli viděli ve strojích nepřítele a podle toho se k nim mnohdy chovali. Dělení společnosti na schopné a méně schopné bylo už zřetelné. Stroj udělal větší revoluci než všechny ty společenské změny pod nejrůznějšími hesly. Je to začátek naší doby.
Marx viděl přínos strojů pozitivně. Postupně budou přebírat pracovní sílu člověka, budou produktivnější což povede k nadbytku produktů práce a všichni všeho budou mít dostatek. Prorokoval komunismus, který vznikne v nejvyspělejších společnostech. Dobře odhadl produktivitu strojů, ale špatně odhadl vlastnosti člověka. Myšlenky se ale ujal Lenin a komunismus chtěl prosadit silou „vůle“ bez ohledu na vyspělost společnosti. Začal budovat socialismus. Opět velký společenský omyl a nebudu popisovat důsledky, které zažili i dnešní pamětníci.
Vrátím se ještě k Habsburkům, kteří konec svého působení na našem území zvládali pro náš národ dobře. Habsburkové a jejich monarchie měla docela demokratickou Říšskou radu, která Čechy nijak neomezovala. Rozvíjel se průmysl, protože jsme na to měli schopné lidi. Nebyla to zlá doba, ale tou dobou foukal Evropou vítr k osamostatňování se národů do formy republik, a to se líbilo národům a úspěšné bylo i úsilí politiků. V našem případě – ČSR jsme se po výrazné společenské změně rozvíjeli úspěšně, ač doba nebyla snadná a novota v řízení měla taky své problémy. Někde v Evropě získal sympatii davu fašismus, v Německo přerostl ve výraznou svoji vlastní formu – nacismus. Lid jásal, měl práci, fašisté jásali nad podporou své ideologii davem a s jídlem jim rostla chuť. Opět není třeba zmiňovat, jak toto nadšení agitátorů a přímo manifestující podpora davem dopadla.
My dnes si hýčkáme ideu liberální demokracie a je tu ta stejná chyba, jako bychom se nezbavili reliktu socialismu budovaného Leninem v málo vyvinuté společnosti. Demokracie totiž vyžaduje vyspělejší společnost, než je ta naše a není snadné se do takového stavu snadno dostat. Navíc to „liberální“ provokuje k bezbřehé svobodomyslnosti dle představ každého čerstvě osvobozeného jedince.
Byl to laický přehled chápání řízení společnosti, ale opírám o něj své stanovisko, že náš vývoj jde do pekel, neboť i říše zanikají a ani Říše římska netrvala věčně. A do toho ještě ta IT a AI která přináší nejen pokrok, ale i další stupeň dělení společnosti na schopné a méněschopné až pohodlné – neproduktivní. Na rozbíjení čehokoliv je společnost už líná, ale málo schopní se nebudou stydět žít na podporách, nebo dokonce žít na ulici.

ZPĚT na Rozličné texty