Manifestace a demonstrace
Zůstanu jen u toho významu, který se týká ulice. Tu manifestaci si spojujeme častěji s někdejšími 1. Máji, kde jsme dobrovolně nebo z jakési účelové poslušnosti manifestovali nadšení nad tím, jak nám dobře vládnou komunisté a jak se z toho radujeme. Ta radost nebyla falešná, neboť ten důvod manifestace byl mnohými skutečně akceptován a jinými sice přehlížen, což jim ale mohlo přinášet radost z toho, jak tu vládu svojí účastí na manifestaci vlastně klamou. V tom se utěšovali a v tom bylo naše vrozené filištínství – hledání výmluv k ospravedlní nechtěného konání. U všech ale nelze upřít májové rozjaření, což se v ten den projevilo příjemnými setkáními i dalšími pohodovými akcemi.
Demonstrace jsou bližší současné době. Jsou vyjádřením kolektivního protestu, a k tomu se snadno najde příležitost, když to dnes u nás nepřináší demonstrantům žádné nebezpečí. Mnozí pamatují demonstrace riskantnější až nebezpečné, ale to je už málem jen pamětnická záležitost. Jaký tedy mají demonstrace smysl, když je může ten, proti kterému protestujeme, zcela přehlížet? Nezpůsobila by větší efekt media svojí agitací, kdyby je měli demonstranti k dispozici? Mají nějakou váhu demonstrace proti vládě, která proti demonstracím nezasáhne? Stále si myslím, že i zde je naše filištínství, neboť ty demonstrace jsou vlastně taky jen manifestací jakéhosi opozičního názoru, čímž se sice posiluje mysl jednotlivých demonstrantů, ale efekt se nedostavuje. Nemáme-li už odvahu demonstrantů stavějících se proti komunistické vládě, tak budeme muset najít při své mazanosti nějakou účinnou hybridní formu demonstrací.

ZPĚT na Rozličné texty