Sametovou revoluci chce Deník připomenout i tím, že zpracuje čtenářský ohlas, resp. chce testovat, co si z té doby dnešní společnost uchovala v paměti. Nezapojil jsem se. Ta doba před r. 1989 byla u mne příliš dlouhá a pestrá, takže bych měl s odpověďmi problém. K zaujetí stanoviska k některým dotazům mne ale vyprovokovala.
Ve finále je dotaz na postoj k bývalým členům StB. Jistě by neměli vykonávat vysoké státní funkce, ale mne pořád dráždí, že takový požadavek nemáme i k bývalým členům KSČ. Do KSČ vstupovali občané dobrovolně, byť spíše z vychytralosti než z komunistického přesvědčení, ale StB byla pro ty, kteří jsou ještě dnes v aktivní službě, spíše jakási funkční náležitost. Ti z dob let padesátých už ve funkcích nejsou, a ten rozdíl je dobré si uvědomit. Ta činnost StB se v čase opravdu výrazně změnila.
Postavit KSČ mimo zákon by bylo gesto sympatické, ale stejně jen nefunkční zbytečné gesto, jako je zákon o škodlivosti komunismu (neumím to pojmenovat přesně). Ti dnešní KSČM by změnili svůj název a nic víc by se nestalo. Navíc si myslím, že současně škodí společnosti více bývalí komunisté, než ti, kteří setrvali u svých idejí a čekají, až si voliči v demokratických volbách uvědomí, že jsou komunistické ideje špatné.
Ukončím tím, co mne udivilo nejvíce. Tvůrce ankety ani nenapadlo v dotazu, co nám kdysi vadilo, dát nabídku: „Nemožnost studovat.“ Na vrácené přihlášce na VŠ v r. 1957 jsem měl vyryto červeně: „Není v ČSM“ a podobné to bylo později i po absolvovaných přijímací zkoušky na aspiranturu. Stav vzdělání společnosti je stále málo zajímavý nejen pro politiky, ale i pro media.

ZPĚT na Rozličné texty