Jazyk je nástrojem myšlení až natolik, že jeho komolení, matení pojmů a jeho nezvládání se skutečně už odráží i v našich postojích k událostem, které nás potkávají. S možnou zvýšenou koncentrací cizinců i v naší republice jsme často osočováni jako bychom byli rasisti. Takový názor nesdílím. Cizince do Evropy lákáme k práci a chováme se k nim vlídně bez ohledu na rasu. Nejsme zaujati proti rase. V naší zemi mohou být Vietnamci toho příkladem. Naší soukromníci rezignovali s nástupem velkých marketů a Vietnamci v malých obchodech se uživí. Další rasou v naší společnosti jsou cikáni. Mnozí s námi žijí, aniž bychom vnímali jejich odlišnost – neodsuzujeme je jako rasu.
Jiná situace nastane, když nějaká část společnosti se od hlavního proudu výrazněji odkloní. Mohou to být zloději, prostitutky a další skupiny, které hlavní proud společnosti alespoň formálně pobuřují. Většinový postoj k nim není rasistický ani tehdy jsou-li skutečně rasou. Jestliže např. skupina cikánů vybydlí byt, tak je neodsuzujeme jako rasu, ale jako skupinu výrazně odkloněnou od zvyklostí hlavního společenského proudu. Jsou v tomto případě podobní bezdomovcům, kteří se neodlišují od nás rasou a svými příbytky v přírodě či pod rampou, jak jsem nedávno taky zahlédl, jsou těm cikánům podobní a naši nelibost nad bezdomovci nemůžeme motivovat rasisticky.
S výrazným přívalem skutečné cizí rasy do Evropy opět mnozí zjednodušují hodnocení nelibosti rasismem. Není to přesné. Státy, které tyto rasy už dávno na svém území využívaly a do své společnosti vstřebávaly, se ve své většině nechovaly k nim rasisticky. Jejich přestupky státy hodnotily stejně jako by hodnotily přestupky své tradiční společnosti. Jiná situace však nastává, když mimoevropská skupina nabude na některém místě převahy a začne praktikovat své životní odlišnosti. Ani to nelze hodnotit jako projev odlišné rasy, vždyť při malé koncentraci nám to nevadilo. Nyní my nemáme strach z jiné rasy, ale z její zvykové odlišnosti, která by mohla překrýt naše zvyky tradiční. Ta odlišnost od naší tradice nás pobuřuje, když je už moc nápadná, a to bez ohledu na rasu. Nelibost bychom jistě projevili i při nárůstu např. bílých zlodějů.
Nenechme si vnucovat rasismus ani od imigrantů, ale chceme-li zachovat tradiční Evropu, tak dbejme, aby zde byly i nadále všemi zachovávány především tradiční evropské zvyky. Toho dosáhneme nejen dodržováním aktualizované legislativy, ale i návratem k naší tradici rození více dětí v úplných bílých rodinách.

ZPĚT na Rozličné texty