Bůh je, ale formu jeho interpretace si upravovali dle situace ti, kteří si všimli, že víra v Boha společnosti prospívá. Takže smysl má nejen víra v Boha, ale i církev, která k Bohu láká pohany a pečuje o věřící.
Ale:
Jsem z moravské vísky a o víře jsem v mládí nemudroval. Byla to tradice a myslím si, že prospěšná. Bůh byl oslavován a uctíván. Na mši svatou jsem šel vždy ve vyžehleném obleku. Církev katolická se prezentovala svými obřady i mimo kostel. Bylo to např. průvodem ulicí asi o Božím těle. Patřilo to k životu na vsi, což jsem dodržoval, dokud jsem tam bydlel.
Po pauze jsem se zase stal zřetelně praktikujícím katolíkem, ale věnuji se nejen mudrování nad politikou, ale i nad tou církví. V různých dobách se projevovala způsobem odpovídajícím vkusu společnosti té doby. Za 2 000 let bylo těch přístupů k propagaci Boha mnoho forem, a vhodnou formu šíření víry a uctívání Boha, hledá církev svojí aktivitou synody v diecézích i dnes. Každá diecéze si hledá svoji cestu. Je to jakási forma drobení, což kdysi katolíci vyčítali evangelíkům. Katolíci byli ještě nedávno tak důslední v té jednotě, že i mši sv. drželi v celém „světě“ jednotně -v latině,
Nezávidím církvi její roli, když chtěla být od samého začátku lepší než víra židovská. Židům stačila jediná forma Boha, byť různě oslovovaného, křesťané potřebují tři formy, protože ten neviditelný Duch svatý by se dnešní civilizaci již špatně propagoval. Tak se zrodil z člověka bůh Ježíš. Ve víře v tuto událost byla založena Církev svatá. Ona netají jeho spojení s bohem židovským, a i při mši svaté toto spojení dnes manifestujeme židovskými žalmy, čtením Starého zákona atp. Dnešní Nový zákon vznikal až po působení Krista, a to tak, že ze zaznamenané paměti si lidé v roli duchovních vůdců vybraly texty, které se k výstavbě církve v té, které době a v místě, hodily. Možná byly časem i příhodně modifikovány, třeba odkazem na nesprávný překlad. Z témat k diskusi bych rád znal z těch textů např. ve jménu koho křtil Jan Křtitel, když synem byl vlastně i křtěný Kristus. Za podstatné při svém mudrování mám skutečnost, že my lidé rozhodujeme, kdo je či není svatým v nebi s Bohem. Co tedy brání myšlence, že jsme kdysi rozhodli, že Bohem bude Kristus a ne např, Jan Křtitel? Jistě je v Novém zákoně taky vzpomenut.
Nemám problémy s vírou v Boha, jen je mně bližší ten nepoznatelný Duch svatý než ten z člověka zrozený Kristus. Církev ať jakkoliv si Boha interpretuje, koná práci společnosti prospěšnou. Bohem motivovaní umělci tvoří podstatnou část naší kultury, té Evropské zvlášť, kdysi Bohem vyvolávaná pokora držela společnost pospolu, nedrobila ji, jako dnešní liberalismus. Církev šířila vzdělanost i sociální péči. Nemá se za co stydět, proto se za církev nestydím ani já, jen mám problém např. s tím, že prosbami (radami) k Bohu jaksi zpochybňujeme jeho záměr, který má on s námi. Lze namítnout, že ty prosby se často naplňují. Tomu věřím, jen si myslím, že Bůh v tom hraje jinou (jen soustřeďující) roli. V tom našem mozku je toho ještě tolik tajemného, že časem i té síly tisíců myšlenek v hmotné interpretaci se ještě někdy dočkáme. Já Bohu jen děkuji a Boha zbožňuji.

ZPĚT na Rozličné texty