Zcela nepatrný organismus zaujal počátkem roku 2020 pozornost nejdříve Číňanů a postupně se mu už věnuje většina lidstva na planetě. Zkráceně jsme si ten organismus pojmenovali Covid. Bylo mu prý dobře u netopýrů, ale jak poznal, jaké podmínky mu poskytuje lidstvo, usadil se v této skupině a radoval se z rozletu do široka daleka, což nebylo reálné v těle netopýra, ale zcela snadné to bylo v těle cestováním posedlých lidí.
Kdyby jen cestoval, nikdo by si ho nevšiml, ale on začal svým hostitelům škodit. Nebylo to až tak výrazné, jsme zvyklí na horší nemoci, ale bylo to nové a těch škod přibývalo velmi rychle. Ta potíž byla záhy hodnocena jako pandemie. Při znalostech např. o Španělské chřipce, nebylo divné, že pozornost ke Covidu se zvětšovala. Ne u všech, vždyť ta nemoc se podobala známé chřipce. Naštěstí bylo dost takových, kteří si uvědomovali, že známá chřipka a neznámý Covid je přece jen rozdíl. Mohli jsme jít sice do rizika a doufat ve vytvoření přirozené imunity ve společnosti silnějších jedinců ale s tím, že oželíme mezi sebou ty slabší, kteří i takové neobvyklé „chřipce“ přeplní nemocnice, nebo dokonce jí podlehnou. Takové řešení mělo dost zastánců především mezi těmi silnými, jen na sebe myslícími sobci. Naštěstí jsme zvolili variantu, kdy imunitu vytvoříme očkováním potřebnou vakcínou. Tu bylo třeba ale vyvinout a v hojném množství v krátkém čase vyrobit. To byla ve farmacii velmi neobvyklá činnost, ale povedla se.
Národ kultivovaný liberální filosofií rád po svém diskutoval o Covidu i o následcích jeho působení v těle člověka a vlastně v celé společnosti. S ochotou očkovat se to už bylo horší. Těch ochotníků nebylo dost, aby v celé společnosti vytvořili imunitní bariéru, která by zabránila Covidu v jeho ničení společnosti. Nešlo jen o ty mrtvé a pro nemoc vyřazené z běžného života. Šlo o to, že ve společnosti začali scházet lidé ve výrobě, ve školách, ve službách, a to nejen ti nemocní, ale i ti, kteří byli odstaveni jako potenciální nosiči infekce. I těm bylo třeba zajistit jakousi náhradu ušlé mzdy. Vládám nebylo co závidět. Neměly to vlády snadné, protože spolehlivý návod na řešení k dispozici neměly. Lišily se svými postupy, i v míře a ve způsobu omezování společnosti. Do toho zasahovali i právníci svými odkazy na zákony, které s takovou pandemií nepočítaly, takže bylo třeba stávající zákony sice dodržovat, ale různými kličkami je obcházet, aby bylo dosaženo především zájmů epidemiologů. To byla další pastva pro politiky, zvláště v době předvolební. Přesto se u nás podařilo udržet nemocnice v takovém stavu, že pacienti nemuseli živořit po chodbách, pokud byli hospitalizováni, jak to bylo časté v některých státech.
V diskusích se málo mluví o tom, že v pandemii záleží i na úrovni společnosti, neboť dav si nechtějí politici znepřátelit a podbízejí se mu. U všech občanů je patrná únava z dlouhé doby omezování, ale v naší společnosti stále ještě setrvává to nadšení z levně nabyté svobody a její uplatňování mnozí pokládají i v nevhodných situacích za své právo. Touha po cestování je toho příkladem. Navíc máme nacvičeno z minulosti, že za všechno zlé mohou ONI, proto nás se zodpovědnost za dění ve společnosti netýká. Zřetelným příkladem nezodpovědnosti davu, je nepochopitelná manifestace ke „končící epidemii“ v polovině roku 2020 na Karlově mostě. Tu určitě nevyvolala vláda a myslím, že se tam prezentovali spíše politici opozice, a ne vládní politici.
Pandemie nekončí ani dnes. Virus mutuje a stále není dostatečně známý. V naší společnosti přesto ale je stále velká skupina těch, kteří neunesou potřebná omezení, a potřebují se prezentovat jako siláci Covidu odolní. Dalo by se říct, že jsou spíše bezohlední k sobě a ke společnosti obzvlášť. Není to divné, nemůžeme být všichni na jedno brdo. Společnost je vždy pestrá. Vláda to ale s námi nemá jednoduché, zvláště pak s těmi, kteří před volbami potřebují dokázat, jak je vláda pitomá i v řešení pandemie.
Momentálně se zlepšujeme ve zvládání pandemie, zatímco některé kdysi úspěšné státy ve svém současném řešení pandemie poněkud strádají. Optimální forma působení na toho mazaného „vira“ se stále hledá, což unavenou společnost netěší.

ZPĚT na Rozličné texty