Co nevidět jsou zde již prázdniny a na školu a na maturity zůstanou u studentů už jen vzpomínky. Politikům a mnohým dalším však organizace školství stále nedá spát. Obecné vzdělávání začalo školou triviální už za dob Marie Terezie. Ta dnešní škola je ale už náročnější, tak jak se rozšiřuje nejen poznání, ale i potřeba vzdělanosti. Někdejší jen tradovaná vzdělanost zemědělce – nezbytné profese v tehdejší společnosti, zanikla s významným poklesem podílu zemědělců na zemědělské produkci. Dnešní dobu ovládá řemeslo a technika. Obojí je čím dál více náročné na vzdělání. Naši většinovou společnost však neovládá touha po důkladném vzdělání nebo po umné řemeslné profesi, ale především touha po průkazu potvrzujícímu osobní vzdělanost – ať je jakýkoliv. Podvody na nejrůznějších školách jsou toho zřetelným dokladem.
Je sice známá Gaussova křivka o rozložení schopností (inteligence) ve společnosti, která je snadno vyjádřitelná poznáním, že všichni nemohou být geniové nebo úplní dementi, ale politici toho nijak nedbají a rádi vycházejí vstříc voličům tvrzením, že všichni jsou hodni vzdělání přesahujícího to vzdělání základní. Podobné heslo měli kdysi komunisté, když lákali dav na heslo, že přece máme všichni stejné žaludky, tak proč ne i stejné požitky.
Aby byla naplněna touha po „dokladu“ získaným řádným způsobem, rozvíjejí se výuky disciplin, jejichž potřeba ve společnosti je sice nepatrná, ale dosažení úspěchu je snadné – což je při „krátkozrakosti“ lákavé. Kuriózní v tomto smyslu se mně jeví i maturity pro učňovské obory. Jsou rovnocenné těm gymnazijním, z čehož plyne, že učeň je schopnější než prostý gymnazista, neboť on mimo vyučení zvládne navíc i tu maturitu gymnazisty. Aby ta jednotná maturita byla skutečně rovnocenná, musí být požadavky na ni hodně nízké a to je ale hodně proti tendencím, které si vyžaduje současný stav rozvoje evropské společnosti. Ne každá společnost experimentuje jako ta naše, a jestli chceme mezi nimi uspět, tak ty experimenty bychom si měli dobře rozmyslet.

ZPĚT na Rozličné texty