Po měsíci navazuji druhým tématem, jehož důsledky v daleké budoucnosti neodhadneme. Tím tématem je rozhodování o svém odchodu ze života.
Tady nevidím problém v tom záměru jednotlivce. Tak se může rozhodnout každý, aniž by potřeboval k tomu nějakou směrnici či dokonce zákon. Někdo svůj záměr naplňuje okázale s možnou s nadějí, že mu v to někdo zabrání, jiný odejde nenápadně, záleží na velikosti jeho odvahy k takovému svému rozhodnutí.
Problém je s těmi, kdo k ukončení svého života volají po odpovědnost kohosi jiného. V první fázi takového odchodu ze života jde jen o to rozhodnutí, protože sám nemám odvahu, sílu nebo příležitost odejít vlastním přičiněním, tak to se mnou udělejte vy. Bude-li už takový zvyk běžný, začne být problém do jaké míry je vyjádřená vůle rezignující osoby validní. To je ještě stále záležitost jednotlivce. V třetí fázi, ke které je jen rok, bude statisticky dokázáno, že po určitém věku takových žádostí o odchod ze života přibývá, takže odstraníme to mnohým trapné individuální rozhodování a od určitého věky budeme odchod ze života provádět ze zákona, čímž ulehčíme rozhodování těm váhajícím, což je jim přínosem a společnosti je to jen pragmatické opatření.
Že je to situace možná soudím z toho, jak se měnil vztah k potratům v zájmu svobodomyslné a požitkářské většinové společnosti. Dnes se laboratorně „zpracovávají“ embrya, abychom zásahem do genetiky vytvořili budoucího člověka dle vlastní představy. Likvidaci embrya nechtěného pohlaví už dnes běžně provádíme. Neštítíme se zárodky budoucího člověka kamsi spláchnout.
Ostatně i ti minule vzpomenutí homosexuálové, jejichž propagaci dnes živíme, měli vývoj od trestání, později byli přehlížení, v intermezzu byla dokonce snaha i o jejich léčení a dnes jsou málem propagováni. Vše se děje v zájmu dobrých požitků svobodomyslných občanů, kteří ten svůj požadovaný stav dovedou při volbách ohodnotit politikům, které to těší, aniž by odhadli důsledky.

ZPĚT na Rozličné texty