Epidemie je podobná nečekané válce s neznámým nepřítelem. Jestliže válka urychluje technický pokrok, pak epidemie urychluje znalosti např. v medicíně a ve virologii zvlášť. Vždy je prověřována především schopnost společnosti řešit neobvyklé situace. To se týká i samotných jedinců. Jedni si vytvářejí zásoby, neboť věří, že zlá doba jistě brzy neskončí, jiní svým pokřikem apelují na vládu, aby se o ně postarala, když umírají lidé. Ve válce se budují kryty, při epidemii jsou nařizována nejrůznější hygienická opatření. Ve válce i při epidemii žijeme jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Současná společnost už to těžce přijímá. Není třeba popisovat současnost, kterou si každý vnímá po svém. Zajímavá však bude doba po ukončení epidemie nebo alespoň po jejím výrazném oslabení. Takové nadšení až k zbláznění, jaké bylo u většiny společnosti po té světové válce, sotva bude po pandemii, protože i věci neobvyklé a náročně řešitelné dnes už pokládáme za samozřejmost. Po válce jsme se mstili poraženým, což odpovídalo tomu již zmíněnému zbláznění. Tady se ta podobnost s nepřátelským virem neuplatní, ale odnést to mohou ti, kteří vir špatně hodnotili např. tím, že podceňovali jeho sílu a účinnost. Při takové „občanské válce“ to odnesou i ti, kteří proti viru skutečně bojovali. Určitě totiž nebojovali tak, jak by si přál kdejaký hlučící občan. I to má svoji obdobu v té druhé světové válce. Ti nespokojení s realizovanými formami boje budou náhle generály a útočníky do vlastních řad. Jsme společnost motivovaná především ziskem. Chceme více peněz a více požitků, a podle toho budeme hodnotit, když si individuálně budeme porovnávat následky války světové s následky pandemie. Tak například: Skutečnou bídu války jsme si nehojili nabízeným Marshallovým plánem (víme proč), a dnes si dokonce chceme diktovat mimořádné dotace z EU. Oběma situacím byla ale společná skutečnost, že i na tragédii vydělávali chytračící jedinci. Osobně si budu pochvalovat nečekaný rozvoj on-line postupů ve školství i v řízení, kde zobecnily IT-konference. Zvědavý budu na efekt „žebračenek“ investovaných v naději, že tak bude zajištěno pokračování stejného konání těch obdarovaných i po skončení epidemie. Píše se o tom snadno a bude dobře, když i tomu konání po epidemii nebude bráněno emotivními výkřiky.

ZPĚT na Rozličné texty