Zaujala mne dvě témata hojně v současnosti diskutovaná. Společným prvkem u obou je obtížný odhad následků, které nastanou po delším čase.
Tím prvním je vztah k homosexuálům. Věděl jsem, že byli i za mého mládí a byl jsem poučen, že je dobré se jím vyhnout. Dbal jsem toho, když někdy ve svých deseti letech jsem byl v Praze jedním takovým lákán. V dospělosti se s mnohými přátelím, rozhodně neopovrhuji jejich stavem, tak jak neopovrhuji lidmi na vozíku, kteří jsou od ostatních občanů taky dost odlišní. V obou případech jde o to, naučit se s tím svým stavem žit ve většinové společnosti. Divím se, že homosexuálové svůj stav manifestují. Chtějí tím prý dosáhnout jakýchsi svých práv. Stejná práva jsou relativní pojem, ať si o ně bojují, ale výhody by měla společnost poskytovat jen těm, kteří společnost rozšiřují a vytvářejí podmínky pro zkvalitnění další generace, kterou vytvořily svými potomky.
Některým z většinové společnosti se ta forma manifestace homosexuálů jeví spíše jako neduh v soudnosti, či v psyše. Možná si nedovedu představit sílu toho jejich nutkání projevit se svobodně jako občané většinové společnosti například v tom, že člověk s pinďourem bude po ulici chodit v nápadných ženských šatech Ale i holky většinové společnosti často chodí oděny stejně jako kluci a nikdo se tomu nediví. Chození chlapce v sukni by bylo jistě taky únosné. Dokonce jsem jednoho takového i se zástěrou viděl cosi v ulicích prodávat. Zdá se, že ti homosexuálové bazírují na zbytečných detailech a některým se zdá, že nejde ani tak o jakousi sexuální odchylku, ale spíše o psychickou touhu vyjádřit jakousi svoji odlišnost. Holky po porodu manifestují svoji nelibost ke styku s muži, což je nějak podivné.
Dnešní mediální nafukování problému mně připomíná někdejší módnost týkající se dívek, kdy strašně toužily být jako ta jakási Tvigi. Hladověly až tak, že to bylo chorobné - anorexie. Jak snadno podléhá dnešní společnost módnosti je dobře patrné i v tom, jak mnoho mužů náhle nutě potřebuje fous nebo alespoň knírek, či jak všichni podlehli módnímu tetování. Věřím, že glorifikace genderových problémů je podobná móda. Je to už trochu stranou, ale přidám, že už za komunismu byl krátkou dobu aktuální problém, zda se v budoucnosti špatně neprojeví skutečnost, že v nejcitlivějším věku jsou děti od jeslí po školu vystaveny jen ženám – to souvisí s tím připomenutím výchovy v úplné rodině.
Tím druhým tématem je rozhodování o svém odchodu ze života, ale už by toho bylo moc, tak snad zase příště.

ZPĚT na Rozličné texty