Výbuch muničního skladu v katastru obce Vrbětice v r. 2014 mohl být dávno občany zapomenut. Odpovídal době. Mstít se mohla podnikatelská konkurence, maskována tak mohla být nelegálně odstraněná část munice a mohla to být i náhoda. Není podstatné, zda oficiálně to byla munice čs. armády svěřená do soukromnické skladovací péče, nebo zda všechna munice byla soukromá. Zdatní obchodníci té doby tam jistě utajenou soukromou munici měli.
Dnes přicházejí nové informace, dokumentuji si je a zaujímám k nim postupně svá aktuální stanoviska.
Zcela jiný výbuch způsobilo večerní sobotní prohlášení premiéra a min. vnitra, že na výbuchu se podíleli ruští agenti, na což naše vláda reagovala vyhoštěním 18 pracovníků ruské ambasády, kteří mají zpravodajství v pracovní náplni. Čtyři hodiny do půlnoci nemlela TV o ničem jiném. Vysílala stanoviska kde koho. Podněcovala domněnky o dalších důsledcích vyplývajících z toho odhalení. Zvlášť živý byl ohlas i komunistických pohrobků na facebooku. Ti už věštili 3. světovou válku. Mnohé komentátory zajímalo, proč to bylo vytaženo na světlo až nyní, a připisovali to snaze vyřadit Rosatom ze soutěže o další blok JE v Dukovanech. Já jsem se nedivil vyřazení Číny ze soutěže, protože snad právem předpokládám čínskou IT za natolik dokonalou, že při komunistické ideologii hrozilo nebezpečí, že si svojí dodávkou zajistí případné vyděračské „vypnutí“ elektrárny přímo z Pekingu.
U ruské dodávky jsem o takové možnosti nepřemýšlel. Případné podobné násilí jsem nevylučoval ve svých vstupech na facebooku, ale nepředpokládal jsem to. Naše rozvědka měla lepší informace, tak špičky vlády informovala prý už 7.4.2021 o tom, jak to bylo ve skutečnosti s tím výbuchem v říjnu r. 2014 v muničním skladu.
Podstatnou informaci k posouzení získali až zcela nedávno identifikací dvou evidentně ruských diverzantů, které jsme pokládali za nezajímavé obchodníky. Jak se vláda zachová, to byl pro ni jistě oříšek. Možná to chtěl jet Hamáček do Moskvy urovnat, možná byl jiný smysl jeho cesty do Moskvy. Cesta byla odvolána dříve, než byly zveřejněny první informace o výbuchu. Události se rychle mění, tak jak jsou uvolňovány další informace. Zatím ale není ani zmínka o tom dalším – prosincovém výbuchu. Termín sdělení prvních informací nebyl komentován. Možná byla informace prozrazena, jak je v kraji obvyklé, a bylo lepší, když je její sdělení oficiální, přestože zdlouhavější řešení by spíše odpovídalo diplomatické praxi. Ti méně zkušení politici se divili, proč informace nebyla zveřejněna ještě rychleji. Jestli zveřejnění byla vůle vlády bez nátlaku a pokud i prezident byl s vládou ve shodě, pak asi došlo z výraznému obratu ve vztahu ČR k Rusku.
Významnému až podivnému. Přicházejí další informace o tom, že šlo o munici určenou bulharskému obchodníkovi se zbraněmi, byly vznášeny domněnky o skutečném cíli miliardové dodávky. Je to akceptovatelné, ale je úsměvná domněnka, že výbuch měl nastat až mimo oblast ČR. Zatím se tomu směju jen já.
Mé nadšení trvalo do té doby, než Babiš oznámil, že nešlo o teroristický útok, ale o zničení obchodního zboží, tedy o běžnou věc mezi podnikateli. To, že ji provedli občané cizí země na našem území, že to nebyli náhodní, ale zcela z nejvyšších míst organizovaní vojáci, to bylo druhořadé. Později se Babiš tak napůl za ten výrok omluvil. Z některých komentářů už soudím, že je snaha kauzu převézt na právní kauzu třeba s tím, že diverzní akce není pojem právní, ale politický a politici ať si to nazývají, jak chtějí. Dokonce se mluví o jakési kompenzaci vzniklé škody. Bez výrazného politického zhodnocení by to byla ale zase jen blamáž, o vleklosti takového soudu ani nemluvě. Politici postupně získávají další informace a zastupitelé mají už plno námětů, jak situaci řešit. Jsou zajímavé, ale i odvážné, takže pro naše poměry málo reálné, jak soudím z prvního a druhého Babišova stanoviska k výbuchu.
Jeden z námětů požaduje, aby velmoc měla u nás stejně obsazené zastupitelství, jako máme my v Rusku – vždyť jsme si rovni. Pokládám to za přehnaný požadavek i z hlediska té spravedlnosti, nejen z možnosti realizace. S velmocí si nejsme rovni, jestli snad ano, pak nastala velká chvíle našeho národa a jsem rád, že jsem se jí dožil. Už totiž zcela oficiálně promluvil o tom nový ministr ZV. Požaduje rychlý návrat našich diplomatů a při ruském zamítnutí takového požadavku, chce zredukovat počty ruského diplomatického sboru. A ozývají se i nižší složky usilující o zviditelnění. Praha požaduje redukci plochy ve Stromovce, kterou si zabralo vyslanectví po roce 1968.
Ve čtvrtek už zcela okázale s premiérem a Hamáčkem ministr ZV s odkazem na Vídeňské úmluvy požádal Rusy, aby do konce května nastavili počty svých diplomatů dle počtu našich diplomatů v Moskvě. To je síla. Jen aby to vydrželo. Připomíná mně to víc, než byl pozvolný odklon od Ruska několik let do r. 1968. Vyjádřená podpora NATO je docela silná, EU tak silná není, asi je tam více starosti o obchod. Nadšencům i mezi redaktory se zdá být postup odsunu příliš pomalý. Dokonce i opoziční čelní politik nepostřehl, že řádná redukce ruského vyslanectví podle Vídeňské úmluvy přímo vyžaduje k redukci celý následující měsíc. Jsou nejen netrpěliví, ale požadovaná gesta by byla proti právům plynoucí z té Vídeňské úmluvy. Zkušený diplomat dokonce navíc navrhuje vypovědět smlouvu o přátelství. Přátelé se přece takovým způsobem nenapadají, říká. Média připomínají další příklady vyjádření našeho odporu k Rusům v průběhu času, konče Koněvem i naším oficiálním postojem k okupaci Krymu. Vítr fouká dobře, jen aby vydržel. PS: I prezident Zeman se k výbuchu vyjádřil, ale to byl spíše dlouho připravovaný výbuch bubliny.

ZPĚT na Rozličné texty