Demokracie je módní a glorifikované slovo dnešní doby. Má svůj vývoj snad už od řeckých městských států, kdy dostala i své jméno. A je tu první problém – kdo je ten lid, který vládne, kdo je ten lid, který si vládce své společnosti volí? Všimněme si, že to byl jiný lid v Aténách a byl to jiný lid např. ve Francii r. 1789. Samotná demokracie si i ve své ideji taky prožila revoluční proměny ať ve Francii nebo v Americe, a dokonce prošla i svoji proletářskou formu už ze samotného názvu podivnou. A dnes tu máme tu liberální demokracii se vším, jak se projevuje. Je to náročná forma řízení společnosti, protože umožňuje prakticky každému nejrůznějšími formami mluvit do toho, jak by společnost měli řídit ti, kteří byli demokraticky zvoleni.
Není reálné, aby vstoupil do řízení názor každého, proto jsou blízké názory soustředěny v politických stranách, ty jsou voleny všemi voliči a je na těch stranách a jen částečně i na voličích, kdo se stane skutečným výkonným zastupitelem na té, které úrovni od obce počínaje až po parlament. S výslednou volbou jsou někteří voliči spokojeni, jiní spokojeni nejsou.
A jsme u cíle. Demokracie potřebuje ve společnosti voliče demokracií již vychované, ne dav, zvláště ne dav ukřičený v ulicích, dav snadno manipulovatelný, a přidal bych dnes i dav k volbám lhostejný.
Že demokracie a lid spolu výrazně souvisejí a forma projevů demokracie se odrazí od kvality právě toho lidu, to jsme poznali.
I demokracie má v sobě stopy diktatury. Není to anarchie těch, kterým je jakákoliv společnost omezením. Mám na mysli řády a nařízení, které musí respektovat ti, kteří chtějí žít ve společnosti – jinak to nejde. Naše generace ale zažila v proklamované demokracii nejen diktaturu proletariátem, ale i diktaturu v tradičně demokratické zemi během světové války.
Politické strany bez výrazné ideje ztrácejí v parlamentu svoji politickou tvář a jen paběrkují na svobodomyslném obecném nestranickém řízení společnosti – třeba tlakem z ulice, nebo umným populismem. Je to tím, že společnost řídí podle zákonů zrovna a často jen účelově vytvořených, a ne demokratickou diskusí silných vůdců, kteří vědí, kam chtějí společnost dovést. Nově se formují zcela nepolitická hnutí, a ta už nepaběrkují, ale přímo hlásají své představy o řízení společnosti profesně bez ohledu na politické ideje a postoje. Tam vůdcové jsou, ale dlouhodobou perspektivu naštěstí taky neprokazují.
Vývoz demokracie je základní omyl i korektních států. Společnost musí k ní dojít pomalu a svojí vlastní vůlí.
Demokracie ale není zázračná, všemocná a není ve své aktuální liberální formě ani věčná, podobně jako její formy předchozí.

ZPĚT na Rozličné texty