Nejen pamětníci WWII, ale i současníci při blízké válce na Ukrajině si většinou pod pojmem válka představíme tu s mrtvými a krví potřísněnými bojovníky. Nedávno se však stala aktuální i vazba „válka hybridní“. Není to nic nového, jen ten název nebyl frekventovaný. Obchodní válka bez střílení byla často vzpomínaná, ať lokálně nebo mezinárodně. Dnes je ta hlavní představa o hybridní válce prezentována agitací agresora (ano, je to agresor, byť nohama na cizí území nevstoupil) šířením účelových zpráv na cizím územím. Jednak je to možné v dosahu dnešních médií, a aktuálně především s využitím sociálních sítí. Ale ani toto není nové, jen to bylo dříve náplní „páté kolony“.
Co jiného sem zařadit? Agitátoři jsou asi cizí zemí placeni, ale nelze vyloučit ani jejich nadšení pro cizí zemi. Což bylo málo komunistů i mezi inteligencí v třicátých letech? Nebo, chytrý agresor nabídne nepozornému státu výhody, kterými si stát zaváže a pronikne při jeho důvěře do četných správních oblastí třeba tak, že je spolumajitelem společností, které tu výhodnou nabídku řídí a organizují. Bývaly časy, že Pobaltí (Litva) Rusům poskytla bláhově prostor pro jejich vojenské základny, a už tam bobtnala ruská kolonie se svými zvyky. Změnilo se to německým obsazením, ale jen dočasně jak vyplynulo z paktu R-M. Asi se při tom moc nestřílelo, takže to byl spíš projev války hybridní. Ta značná migrace do Evropy není z nějakých důvodů hybridní válkou nazývána, ale co jiného to je, když některé lokality např. ve Francii žijí podle zvyků imigrantů bez ohledy na zákony „hostitelské“ země. Nekvalifikovaná důvěřivost je hlavní příčinou úspěchů agresora v hybridní válce.

ZPĚT na Rozličné texty