V únoru mne upoutaly dva rozhovory na ČRo Plus. Oba je zde uvádím. Ten první jsem jen zkráceně přepsal, neboť byl zcela ve shodě s mojí představou, ten druhý naopak lákal ke stanovisku.
Vládnoucí KSČ byla nepochybně dobře organizovaná, zvláště pro některé své cíle. Když se ve východní Evropě komunismus hroutil, tak studentský podnět dopomohl, aby se i u nás konečně ledy hnuly, vždyť jsme byli v té řadě předposlední. Stalo se a proti organizované vládnoucí KSČ se postavila skupina disidentů ideově smíšených (konzervativci, liberálové), ale především nepřipravených na vládnutí. Myslím si, že ani ten profesně nejkompetentnější Dienstbier neměl připravené náměstky k sobě. Jak jinak mohla probíhat revoluce, když krev nikdo nechtěl (ani jinde nebyla), a nově vládnout nebylo jak a kým. Komunisté zvítězili, jak patrno do dnešního dne, a zbylo jediné. Symbolem té změny nemůže být komunista, ale disident. Kdyby v Rusku byl Gorbačov v r. 1968, byl by symbolem změny Dubček a změny ve společnosti by nebyly příliš odlišné od současného stavu a nespokojení by nadávali na komunisty, jako dnes nadávají na stávající vládní garnituru. Tak jsem ten pořad chápal a věřil mu, byť jméno té znalé ženy proti Tachecí jsem si nezapamatoval.
Mnozí mají strach o budoucnost planety a jiní jsou k tomu lhostejní. To se jeví jako aktuální problém. Ti starostliví si myslí, prý společně s Darwinem, že jsme jen jeden z rovnocenných druhů obyvatel planety, ti druzí si myslí, že máme důvod se cítit všemu nadřazení, a to už z dob předkřesťanských. Neúspěšnost nadřazených byla argumentována důsledky nadřazenosti KSČ, Hitlera, atp. Cestu k záchraně planety aktuálně prý našla Greta. Je zaveden pojem „ekologická stopa“, podle které je už dnes patrno, že současný stav přesahuje únosnost planety. Každý jedinec by se měl postarat ve svém okolí, aby snížením své ekonomické náročnosti tuto ekologickou stopu zmenšoval, aby zateplil svůj byt, nejedl maso, omezil své přepravní choutky zvláště letadlem či lodí, atp. Již brzo se objeví politici upřednostňující ekologická kritéria nad ekonomickými – požitkářským, neboť trvalý ekonomický růst je nonsens. (Tady jsem ve shodě, vždyť ani nevíme kam se to ubíráme, hlavně že tam spěcháme, abychom tam byli dříve než ti další.) Demokracie je lákadlem konzumu, ale jsou jedinci (Greta i autor diskutovaného textu), kteří jsou šťastní i při aplikování ekologických ohledů, resp. při osobním umenšování ekologické stopy. Diskutující v ČRo Plus byl až tak odvážný či zaujatý svojí představou, že požadoval návrat do osmdesátých let, kde by byl spokojený.
Taky si myslím, že vývoj společnosti k požitkářství a ke zvyšování produkce (vyrábět, ne opravovat) je nebezpečný, jen si nemyslím, že to jde zastavit. Nejen ziskuchtivé společnosti, ale i vědou zaujatí jedinci se ženou za pokrokem. Člověk umírá, hvězdy zanikají, tak proč by lidská společnost měla být věčná. Jedinci mohou mít iluze, ale dav na ně nedbá, a v případě ČR je vytváření vůdčí role v nápravě ekologické stopy zvlášť komické, když svoji velikost poměříme s ostatním nedbalým světem.

ZPĚT na Rozličné texty