Přiznávám, že tento problém mohu hodnotit jen jako laik. Nepochybně svojí organizovaností zneklidňovala Charta 77 vedení KSČ. Taky trvalým připomínáním naplňování Lidských práv, když už se veřejně k takové povinnosti společnost přihlásila, nebylo jistě naší vládě milé. Chartisté se vzdělávali, aby věděli, co je společnosti prospěšné a správné a taky proč to tak je. Takové myšlenka taky pracně, ale asi málo účinně šířili. Nebyla to homogenní společenská struktura. Byli v ní jak prozřelí komunisté, tak lidé komunismu se stavící zády od samého počátku. Možná tam byli i nasazení StB. V povědomí mnohých občanů byla Charta 77 pozitivně hodnocena, ačkoliv o svržení KSČ přímo neusilovala, natož by se na to připravovala, jak bylo dobře patrné, když k takové příležitosti nastal čas.
Já chci dnes připomenout jinou, byť neorganizovanou skupinu občanů, kteří proti ideologii vládnoucí třídy bojovali, aniž by si jich dnes kdo všimnul. V čítance pro střední školy v počátku padesátých let byl jako příklad textu Bible kralické uveden Žalm 23, což je málem manifest katolické církve. Materialistické ideologii té doby by jistě lépe vyhovoval příklad o snadno bagatelizujícím přejití Rudého moře suchou nohou. To nebyla marná práce proti ideologii KSČ a po takovém bojovníkovi dnes ani pes neštěkne. Koncem padesátých let byl ve finále STM soubor Pedagogického ústavu z Brna. Ti zazpívali latinskou Popule meus, což bývala nezbytná náležitost velikonoční liturgie. Nepochybně socialismus připravujícím pedagogům sbormistr vysvětli, co a o čem to zpívají a tím jim snad nasadil i červíčka do ideologie vtloukané jim do hlavy oficiálně.
Jinou formu, ale taky účinnou, prezentoval snad i Tichota a jemu podobní písničkáři. Bavili a rozptylovali společnost, a tak zpříjemňovali život v diktatuře, což jim někteří mohli vyčítat jako kolaboraci, ale větší váhu vidím v tu a tam problesknutém moudru zpochybňující ideologii KSČ, nebo alespoň upozorňující, že existují i jiné a úspěšnější ideologie a jim blízké společenské režimy.

ZPĚT na Rozličné texty