Únor je dobrý měsíc k zamyšlení se nad společností. Samostatně stojící člověk nic neznamená, ale jeho zařazení do společnosti mu přináší problémy. Společnost má nějakou tradici a nějaké zvyky, a jedinec by je měl respektovat, nechce-li společnost nějak měnit. I při své jednotě je ale společnost různorodá. Její jedinci jsou různého pohlaví, různého věku, různého vzdělání i různých rodinných tradic, jsou různě nemocní atp. Některé ze vzpomenutých vlastností bude mít i nový jedinec.
Ty skupiny mohou tvořit ve společnosti i frakce, které se liší názorem na směřování společnosti. Zařazení jedince do frakcí není už tak přirozené, jako je to zařazení do skupin dříve jmenovaných. Jestli je osobnost silná, a má ve společnosti sympatizanty, kteří chtějí společnost taky měnit, může konat podobným způsobem jako to udělal Lenin v Rusku. Budou úspěšní, když ve společnosti zrají ke změně podmínky a když změna má ideu, která strhne dav. Kvalitu ideje lze posoudit až časem, takže jde v tu chvíli jen o její úspěšnou propagaci ať agitací nebo silou.
Vývoj společnosti se urychluje a vyhodnotit včas její plánované a natož realizované změny není snadné, ani když byly provedeny poklidně v souladu s vůlí většiny. To šlo tehdy, kdy idea motivující změnu byla silná a dlouho trvající. Příkladem může být naše národní oficiální suverenita, která takto vznikla více než před sto lety.
Jedinec může přicházet do společnosti i tak, aby jí pomohl a sám, aby si tím polepšil. To je dnešní situace, kdy pokládáme maximalizaci produkce za podstatnou část snah společnosti. Přicházela potřebná pracovní síla, ale nevnímali jsme v ní člověka se jeho shora vzpomenutými vlastnostmi. Ona ale nepřichází jen pracovní síla, ale i jakési podmínky zajišťující pracovní pohodu konkrétního člověka. Přichází za ním nejen jeho rodina, ale i jeho kulturní návyky, obtížně v jedincích ze dne na den vyhodnotitelné. A už je tu člověk celý a jiný, než je ve společnosti člověk tradiční.
Je doba moderní, svět je nám malý, národní společenství dříve ve své ideji jednotná jsou ředěna nejen cizí pracovní silou. Přináší to problémy i proto, že ta změna je historicky příliš rychlá. Nezbývá se než radovat z toho, že jsme účastníky velké historické události – mizí národy i se svými specifiky. Na našem území už nebudeme hledat zlaté ručičky, malá Evropa už sotva bude rozhodujícím činitelem dění na svém území, natož ve světě atp. Jsme z toho šťastni?

ZPĚT na Rozličné texty