Nejen v ulicích Plzně, ale všude se rozmnožují kamery, které nás sledují, a už si toho ani nevšímáme. Operátoři našich mobilních telefonů mají dokonce docela přesný přehled o našem pohybu, máme-li u sebe mobil, a ani to nám nevadí. Máme-li klientskou kartu, tak prodejny potravin mají přehled o našich slabůstkách v jídelníčku. Zpřístupněné matriky umožňují kdekomu prozkoumat náš rodokmen po stovky let. Dobrou představu o naší finanční hotovosti mají peněžní ústavy, a ty dokonce mezi sebou komunikují, aby tak získali přehled o případných nesolventních dlužnících. To vše je prý k něčemu dobré, přestože to obnažuje naše soukromí.
Společnost se prostě o nás stará a pečuje, abychom se chovali řádně. Proto taky např. staví nákladné mýtné brány, neboť nevěří řidičům, že by správně nahlašovali ujeté kilometry po dálnicích. Policii zajímá, jestli řidiči čehokoliv si náhodou po obědě neupil pohárek vína, atd. Mohl bych dlouho pokračovat ve výčtu situací, kdy už jsme si zvykli na to, že jsme sledovaní a kontrolovaní, zda se chováme řádně. Tím víc je mně s podivem, když někteří politici dramatizují automatické sledování zdanitelných operací některých podnikatelů. Z mediálních ohlasů se dokonce zdá, že to vadí více politikům postrádajícím volební téma, než těm zdaňovaným podnikatelům. Jó, najít si téma, jak se zalíbit voličům, to umí spolehlivě jen pan president.

ZPĚT na Rozličné texty