Neseme nelibě očekávaný nadměrný příval cizinců, přestože mnozí z našeho národa sami emigrovali jak po únoru 1948, tak později po roce 1968. Jsme nelidové?
Dnešní situace je výrazně jiná. Státy, kam se naši občané ve své většině tehdy dostali, měli kulturu blízkou té naší, takže vlastně imigranti tam přicházeli mezi své. Dnešní imigranti přicházející do Evropy ze strachu z radikalizace jejich vlastní, ale nám vzdálené kultury, takže připomínají spíše kdysi ze strachu před Hitlerem do světa utíkající Němce. Přijímala je tehdy i naše republika, kde i tak už žila velká část německy mluvícího obyvatelstva. Uměli jsme spolu žít právě do okamžiku, než tyto naše spoluobčany zradikalizoval Hitler a jeho příznivci na našem území.
Někteří si to ještě pamatují a všichni se o tom ve škole snad učili. Není tedy divné, že mnozí dnes projevují obavy z možné situace, kdy ideově odlišná velká skupina občanů rozředí i tak už ve své svobodomyslnosti a multikulturním nadšení nejednotný náš národ. Nebráníme se solidaritě s postiženými, ale poučili jsme se z historie. Národ, který toleroval svojí dosud žijící většinou komunistickou propagandu, který bojoval proti nacismu jen svojí skutečně nepatrnou menšinou, má dost důvodů se obávat při takovéto své „holubičí povaze“, že v nouzi „mírumilovní“ islamisté ožijí a zradikalizují se proti němu při vhodné příležitosti, podobně, jak to udělali sudeťáci motivovaní Hitlerem. Ostatně, už dnes si ti stávající Islamisté v Evropě prosazují svoji kulturu měrou výrazně větší, než to umožňují v zemích jejich původu možná i jejich rodní skuteční bratři. Ta kultura je nám nejen jiná, ale je i na sebe patřičně hrdá.
Není v této situaci snadné politické rozhodování, ale není ještě třeba „tasit meč“ v ulicích. Slyšeny a posuzovány by ale měly být všechny postoje našich občanů.

ZPĚT na Rozličné texty