Právě probíhající doba je dnes u nás nazývána dobou vánoční. Je taky výrazně slavena. Není to nic nového. Hned jak si lidstvo začalo všímat roční periodicity, nepochybně se v našich krajích při slunovratu radovalo. Dnes v různých místech naší civilizace jsou pro tu dobu taky vžité různé symboly. My máme Ježíška, ale mnozí ho ani nespojují s dospělým Ježíšem Kristem. Tu dobu dnes slavíme jinak než naši dědové. Pradědové hojněni než my dnes pěli ódy, vymýšleli duchovní aktivity, byli motivováni k tvorbě výtvarné i hudební atp. A dnes? Slavíme okázalostmi jak osobními, tak společenskými. Vánoční stromek v obci už není poutačem k pokladničce pod ním uložené s dary pro chudé, je již atributem soutěže krásy, vyzdobená města jsou projevem toho, co si mohou dovolit.
A my občané? Abychom mohli předvést svoji štědrost k vánocům vázanou, neváháme se zadlužovat, o tradiční díře ve svém rozpočtu ani nemluvě. Štědrost je projev k vánocům blízký. Z opačné strany, tedy od prodavačů, to ale není podpora toho ušlechtilého počinu kupujících, ale je to využití příležitosti ke zvýšení osobního zisku. A přiživuje se na té situaci (tradice trhů je dávná) i zábavné podnikání. Jak tak fouká vítr, tak ta vánoční zábava bude asi brzy vánocům dominovat. Místo na svá zábavná lákadla si podnikavci na trhu najdou, třeba tam, kde dnes stojí betlém.

ZPĚT na Rozličné texty