Doping je konečně na prvních stránkách medií. Nejde však jen o Tour de France. Vychytralá cesta k úspěchu a vítězství třeba i v té nejtriviálnější oblasti jsou typické pro naši současnost. Sportovci dopují, podnikatelé vraždí - až tak lze vymezit hranice použitých metod. Lži a krádeže tam taky patří, ale jsou tak četné, že jednotlivec jimi na sebe už skoro ani neupozorní. Společnost takový stav akceptuje nebo se mu alespoň výrazně nebrání. Nemravné chování přijímáme za normální a sami ty metody přiměřeně svým možnostem a schopnostem aplikujeme, protože se nám to vyplácí. Podvodné úniky z trestu např. provinilých řidičů, od lží přes úplatky po zneužití moci, nejsou již snad za nemravnost ani pokládány. To je obraz společnosti v níž je provinění bagatelizováno. V kontrastu s těmito dnešními společenskými projevy je dobré se ptát, co bylo motivující pro ty skupinky občanům naší generace, kteří dobrovolně nasazovali život ve válce proti nacistickým hordám, kteří neshrbili svoji páteř před diktaturou proletariátu, ba i těch, kteří kuli pikle proti tomu režimu dávno před rokem 1989. Ti se nepotřebovali proslavit, a přesto právě těchto skupinek národa se dovolávají historici, když hledají pozitiva charakteristická pro celý národ, jehož většina se nejen proti zlu nebouřila, ale naopak ho často i podporovala. Pouhá krystalizační jadérka národa mají větší váhu v hodnocení společnosti než zbylá amorfní společnost. Kdo bude příští generací pokládán za krystalizační jádro v dnešní společnosti, to je otázka.

ZPĚT na Co jsem publikoval