Nedávným schválením vlády poslaneckou sněmovnou se nezvýšila ani kvalita ministrů, ani akční potenciál celé vlády. Spíše než obřadem, bylo její schvalování jen trapným show, které ujistilo diváky TV přenosu, že snad žádná vláda tvořená z těch, které jsme na obrazovce zahlédli, nebude dostatečně representativní. Tak, jak nabývají politici určitou rutinu v technologii moci, tak jim ubývá to, co bylo na počátku naší společenské změny – totiž vůle po vytvoření lepší a řádné společnosti. Jako by poslanci upřednostňovali jen své zájmy, či zájmy své strany. A není to jen projevem opozice, ale i samotné vládní koalice, všimneme-li si např. upřednostňování proporční struktury vlády před kvalifikací jejích členů.

Při hodnocení jakékoliv vlády občanem, by měl být posuzován především postoj politika k občanovi. Z tohoto pohledu po zažité volební kampani nemůže vládnout jiná, než právě působící koalice. Jakékoliv spojení ODS a ČSSD by totiž muselo každého jejich voliče hrubě urazit, a ostatní voliče vyděsit pochybností, k čemu že ty volby vlastně jsou. Vláda bez účinné opozice je reliktem snad již nenávratné minulosti. Je jen smutné, že ta neblahá minulost je stále tak zakořeněna i v těch prominentech naší společnosti, kteří upřednostňují snadnost vládnutí před vším ostatním. Vládnutí proti opozici je sice obtížnější než vládnutí diktaturou jedné či dvou stran, ale společnosti opozice prospívá. Vlastní procedura dávání důvěry vládě snad i ztrácí na významu, když vnímáme její trapnost a víme, jak jen krátké trvání může mít sněmovnou poskytnutá důvěra.

ZPĚT na Co jsem publikoval